Pamětihodnosti


Dřevěný kostel sv. Bedřicha

kostelík

Patří k památkovým objektům. Řadí se mezi dřevěné stavby naprosto odlišné od tradičních lidových kostelíků beskydské architektury. Patří mezi stavby norského typu. Kostel z dálky zaujme vysokou štíhlou věží a prolamovanou střechou ve dvou úrovních.

Kostel náleží v regionu k historicky nejmladším - byl postaven na náklad olomouckého arcibiskupa Bedřicha z Fürstenbergu v letech 1873 - 1874 podle plánu stavitele Kybasty, který se inspiroval severskou architekturou. Stavbě kostela dominuje vysoká štíhlá věž s úzkými vysokými okny a trojúhelníkovými frontony nad horním okrajem.

Konstrukce střech nad lodí ve dvou výškových úrovních je velmi komplikovaná a zaujme dokonalým řemeslnickým zvládnutím složitých prostupů jednotlivých segmentů. Střecha jer doplněna strmými stříškami a zdůrazňuje zalamovaný půdorys lodi vzniklý díky přístavbám předsíni před jednotlivými výstupy.

V interiéru kostela dominuje 14 bohatě vyřezávaných sloupů, které nesou kruchtu se třemi arkádami. Vybavení lodi a presbyteria pořídilo rovněž olomoucké arcibiskupství, kterému náležela většina lesů v okolí až do konce čtyřicátých let. Patron kostela byl vybrán podle jména donátora - kardinála Landgrata.

Historie kostela

O vzniku dřevěného kostelíčka na Bílé kolují různé verse. Praví se ku příkladu, že Jeho Eminence kardinál Fürstenberg koupil na světové výstavě ve Vídni model švédského kostela a podle něho že dal postaviti kostelíčekna Bílé. 

Jiná verse zase dí, že prý na výstavě koupil hotový kostel a ten dal pak dopraviti na Bílou atd.

Ve skutečnosti věc se má takto: Na dřívějším panství hukvaldském byly tři dřevěné kostely a to ve Větřkovicích, v Kopřivnici a v Tiché. Poněvadž kostelík větřkovský byl na spadnutí, obdržel tehdejší inženýr arcibiskupské stavební kanceláře v Kroměříži, zemřelý arcibiskupský stavební rada Antonín Kybast, od tehdejšího arcibiskupa Fürstenberga rozkaz, aby podle hotového nákresu vídeňského architekta Lipperta kostel ten přestavěl. Kostel byl přestavěn v roce 1868 a bohužel již zhořel.

Stavba ta se zalíbila Jeho Arcibiskupské Milosti a brzy poté pojal úmysl postaviti dřevěný kostelík i obyvatelům jemu tak milých Ostravických hor.

Když inženýr A. Kybast v letech sedmdesátých v arcibiskupské režii prováděl stavbu Frýdlantského kláštera, vybídl ho jednou arcibiskup, aby ho provázel na vyjíždce do hor. Když se pak na této vyjíždce dojelo údolí Bílé, vyslovil se pan arcibiskup, že má v úmyslu postaviti zde dřevěný kostelík, a udával hned místo, kde by si kostelíček přál míti a nařídil inženýrovi Kybastovi, aby vypracoval stavební plán. Tento vypracoval plán, předložil jej arcibiskupovi, který plán schválil.

Dal se brzy do stavby a pověřil inženýra Kybasta řízením stavby. Stálý dozor nad stavbou svěřen hukvaldskému stolařskému mistru Jenigovi. Stavba skončena v roce 1875 a v témž roce byl kostelíček vysvěcen 3. října současně s frýdlantskou kaplí klášterní, která právě tehdy byla zároveň s prostřední částí klášterní budovy dostavěna.

Za arcibiskupa Dra Th. Kohna byly všechny sloupy opatřeny železnými boty, aby vlhkostí tak netrpěly.

V roce 1910 dosavadní filiální kaple upravena na farní kostel, přistavena sakristie, pořízen kůr s točitými schody, zřízen romantický hřbitov a postavena nová fara. Opravy a stavby provedl městský stavitel ve Frenštátě p. Alfred Parma.


Lovecký zámeček

lovecký zámeček

Nedaleko kostela na odbočce potoka Velká Smradlavá nechal v roce 1906 olomoucký arcibiskup postavit překrásný dřevěný arcibiskupský zámeček, jako odpočinkové místo s možností loveckých výprav do okolních rozlehlých lesů. 

Lovecký zámeček je dřevěný se šindelovou střechou. Do dnešních dnů si zámeček zachoval svůj původní vzhled. Plášť zámečku je chráněn šindelem, dominuje věžové křídlo, střecha je rovněž kryta šindelem. Okna jsou opatřena lamelovými dřevěnými okenicemi. V horní části věže je situován balkón. Za vstupní verandou je místnost, ve které jsou nádherná zelená kachlová kamna. V této místnosti je dobový lustr z loveckých trofejí. Odtud vede dřevěné schodiště, lemované loveckými trofejemi, do věžní části stavby. Dle dostupných dobových motivů je zřejmé, že původní stavba byla v blíže neurčené době stavebně rozšířena. Ostatní části stavby si do dnešních dní zachovaly původní vzhled. 

Vedle zámečku je postavena konírna, která byla příslušenstvím této stavby a dodnes slouží svému účelu. Zde je možno vidět několik plastik hlav koní. Od roku 2008 je vedle zámečku stavba dřevěné kapličky sv. Huberta, kterou u příležitostí Hubertské mše vysvětil biskup Lobkowicz.

Kolem zámečku vede zelená turistická značka, po které jižním směrem dojdeme do údolí Velké Smradlavé k sirnému prameni a směrem severovýchodním do středu obce Bílá.


Kaple sv. Cyrila a Metoděje na Hlavaté

kaple hlavatá

Kaple zasvěcená sv. Cyrilu a Metodějovi stojí na samém pomezí Horní Bečvy (6 km) a Bílé (7 km). Katastrálně však spadá pod obec Horní Bečva. Nachází se nedaleko známého turistického střediska „Keltské salaše Ebeka“. 

Kaple, ačkoliv se řadí do skupiny typických beskydských dřevěných lidových staveb s náboženskou tématikou, byla postavena poměrně nedávno. Slavnostní vysvěcení se konalo 21. 9. 1924.

Celá kaple svou architekturou již na první pohled budí dojem velké podobnosti s ostatními lidovými stavbami jež byly projektovány či inspirovány tvorbou známého architekta Dušana Jurkoviče. Jako příklad lze jmenovat turistické útulny Libušín a Maměnka na Pustevnách, drobnou dřevěnou kapli a studánku na Horní Čeladné nebo dřevěnou zvoničku v Trojanovicích - Bystrém. 

Podobně jako na těchto stavbách se i zde snoubí klasické prvky beskydské lidové architektury s prvky doznívající secese a ornamentálních prvků s barevným kontrastem některých detailů. Zasvěcení sv. Cyrilu a Metodějovi odpovídá i velmi zdařilá vitráž zadního okna kaple, která oba dva věrozvěsty vyobrazuje. Okolí kaple je po celý rok volně přístupné, kaple samotná však přístupná není.


Národní přírodní rezervace Salajka

salajka

Národní přírodní rezervace Salajka pod Bumbálkou patří k přírodním zajímavostem.

Nachází se na severním svahu hraničního hřebene Moravskoslezských Beskyd, nedaleko horského sedla Bumbálka. Na ploše 21,95 ha je jeden z nejzachovalejších karpatských jedlobukových lesů na našem území, ponechaný 70 let bez úmyslných těžebních zásahů. Salajka je typická svými mohutnými starými jedlemi. 

Dvacetihektarový obdélník rezervace se při pohledu z Bumbálky na sever k Lysé hoře a Smrku zvláště v podzimním období ostře odlišuje od tmavozelené plochy smrkových lesů zlatým listím buků a štíhlými korunami starých jedlí, které je převyšují jako zelené věže. Prales začíná hned pod loukou a podél jeho západního okraje vede cesta do Bílé.

Lesy byly již v 15. století ovlivňovány valašskou kolonizací (pastva, těžba palivového a stavebního dříví). S intenzivnější umělou obnovou se započalo až v průběhu 19. století. Ještě v průběhu 30. let 20. století se jednotlivě těžily největší jedle a odvážely se do Nizozemí na stavbu lodí. 

Prales je chráněn již od roku 1937, kdy byl zřízen bývalým majitelem, arcibiskupstvím olomouckým. Od té doby jsou porosty ponechány bez úmyslných těžebních zásahů. 

Tlustá Tonka

Stromům beskydských hor ještě před několika desetiletími kralovala známá jedle bělokorá (Abys Alba) „Tlustá Tonka“, která rostla právě v pralese Salajka. Tlustá Tonka stávala v severní, nejnižší části. Na dendrologické mapě z roku 1974 je ještě zakreslen její zlom, označený výčetní třídou 20, a zbývající část ležícího kmene. Dnes už z pařezu, který byl vyhnilý a rychle se rozkládal, prakticky nic nezůstalo.

Udává se více letopočtů, kdy měla Tlustá Tonka padnout – rok 1942, jinde 1935 a také 1930. V časopise Živa z roku 1954 se o ní ale píše ještě jako o dožívající a stejně tak R. Janda v roce 1950 ji zařazuje mezi tehdy žijící pralesní velikány. V té době měla již ulomený vrchol, takže je možné, že u některého z uvedených letopočtů mohlo jít o rok jeho odlomení, a to mohlo být vícenásobné. Podle Míchala zanikla za vichřice roku 1953, což se zdá být nejpravděpodobnější.

Také u rozměrů se objevují různé údaje. Častý je údaj o obvodu u paty kmene, který činil 725 cm. Za důvěryhodný obvod v prsní výšce lze považovat 610 cm, což odpovídá průměru 194 cm, jindy uváděných 527 cm je buď přesmyčka, nebo jde o měření v jiné výšce, možná se i týká jiné jedle. Udávaná výška 37 metrů je určitě bez ulomeného vrcholu. Nejsilnější jedle většinou dosahovaly původní výšky kolem 50 metrů a dožívaly po odlomení několikametrového vrcholu, někdy i celé horní třetiny, a to lze to předpokládat i u Tlusté Tonky. Objem dřevní hmoty je odhadován na 35-40 m3.

Tlustá Tonka byla považována za nejstarší strom Beskyd, stáří se odhadovalo na více než 500, někdy až téměř 600 let. Někdy před lety měla být sťata a u paty kmene jsou zřetelné jizvy po dávném pokusu ji skácet. Zachránila ji tehdy právě mimořádná velikost. Jedle sice přežila, ale zranění přispělo k rozvinutí hniloby ve spodní části kmene, strom oslabilo a uspíšilo tak jeho zánik.

Přesto zde ještě můžete spatřit životaschopné jedle o výšce přes 50 m a obvodu v prsní výšce přes 3,5 m.